Rok se s rokem sešel a máme tu letopočet 2013. Lov dravců je nám zapovězen na půl roku a proto tak trochu z donucení oprašuji feeder a plavačku. Nemoc mladé paní z rybářského svazu zapříčinila to, že povolenky bylo možné zakoupit až teď, čímž se absťák prohluboval. Čas jsem si krátil pročítáním rybářských článků, především pak otázky, zda je je v těchto dnech úspěšnější feeder nebo plavaná. Názory se, samozřejmě, různily podle příslušnosti k té které technice. Nejlepší způsob, jak to zjistit, je jít to vyzkoušet.

        Zvolil jsem pro první lov Labe. Jeden prut feeder s žížalou a na matchku s anglánem 3 červy. Krmení pro obojí stejné a sice černá plotice se strouhankou a kuklami. Ve vodě byla znát celkem obstojná aktivita ryb, což je při této teplé zimě pochopitelné. Téměř okamžitě začly červy atakovat drobné rybky, ale první rybkou na prutě byl malý tloušť. Po něm následoval bolení dorostenec a nějaká ta plotice. Do toho byla spousta záběrů na feeder, ale většinou neproměněných.

        Když záhadně ustaly záběry na matchku, vyměnil jsme ji za druhý feeder a to i proto, že sledovat velmi jemné záběry na špičce feederu a zároveň tenkou anténku splávku, je celkem nemožné. Většinou byl záběr v momentě, kdy jsem zaostřil na druhý prut a zásek tak přišel o něco později. Na dva feedery se chytalo pohodlněji a záseky častěji seděly. Příšel další tlouštík, ale po něm už jen okouni. Žížaly jim šmakovaly a byl jsem úspěšnější, když jsem nechal krmítko prázdné.

        Musel jsem dvakrát ustupovat se všemi věcmi stoupající vodě. Za 4 hodiny lovu stoupla o cca 30 cm. Cejni, v něž jsem doufal, nepřišly. Okouni je předběhli. Přes sílící vítr se zahájená povedla a užil jsem si to...

Komentář ke článku (0)

        Už jsem se nemohl dočkat, až po roce zase zamrznou rybníky a začne se chytat pod ledem. V pátek jsem se telefonicky informoval, jestli už led je a celý natěšený v neděli ráno vyrazil.

        Přivítal mne mráz -8°C a tři rybáři kolem. Vyvrtal jsem si díru, led měl však jen kolem 4 cm, takže šlo chytat jen ze břehu. Lehce jsem zakrmil a na 12-tku háček pověsil 5 červů. Žábou odměřil hloubku a těsně nade dnem během 5 minut krásný siven. Zaběr to byl nadmíru opatrný, což u sivenů nebývá zvykem. Za 10 minut další, tentokrát hodně poctivý záběr a na břeh se podíval zase siven, tentokráte 37 cm. To byl dnes můj největší. Poté následovala mrtvá hodinka, kterou jsem využil ke kávě v boudě. Trochu jsem se ohřál a po návratu chytil ještě další tři siveny. Duhák tentokráte žádnej, třeba příště. Hlavní bylo ukojit dírkový absťák a to se podařilo...

Komentář ke článku (5)

        Zmasírován reklamou v odborných rybářských časopisech a hnán touhou zkoušet vše nové jsem se rozhodl vyzkoušet nanofil. Něco jsem si o tom přečetl a řekl jsem si, že když už nanofil, tak v nižších průměrech, ať se ukáže, co v něm je. Zašel jsem tedy do rybářských potřeb a vybral nanofil 0,06 s údajnou nosností kolem 3,5kg.

        Hned druhý den jsem jej upaloval vyzkoušet na Labe. Celý večer předtím jsem na jejich stránkách zkoušel speciální uzel pro nanofil, protože na netu byla spousta negativních ohlasů právě na používní klasických uzlů. Navázal jsem prvního smáčka a nahodil. První nához a smáček se zastavil ve stromě na druhém břehu ramene. Při chytání s klasickým monofilem 0,16 bych to nikdy nedokázal a teď lehkým švihem bez problému. Tak to je teda paráda, navíc nulová průtažnost umožňuje přesný přehled o tom, jak tam dole smáček pracuje.

        Několik okounů kolem 20cm se podívalo na břeh a mě hřál pocit, že jsem neprohloupil...

        Ovšem dnes jsem na ryby vyrazil znovu, navázal smáčka a hned prvním náhozem se mi na gumu pověsil místní lín 52cm, kterého už pár zdejších rybářů ulovilo, změřilo a pustilo. I já jej chytil loni v zimě na smáčka a letos poslední, kdo se jím na mrku pochlubil byl, tuším, Niel. Pár minut jsem ho vodil a unavoval, nebyly to žádné prudké výpady, ale jen tupé pomalé táhnutí. Připravil jsem podběrák a naváděl jej. Lín však udělal trochu prudší pohyb a nanofil zklamal a praskl v uzlu. Pocit zmaru a zoufalství, jakou jsem si v tu chvíli prožil, určitě znáte. Navázal jsem tedy znovu, na uzlu jsem si dal záležel a dalším náhozem jsem zapřáhl bolena, cca 50cm. Rup prd a nanofil zase rupnul. To už jsem nevydejchal a vymotal ho z cívky tak rychle, jak to jen šlo. Sáhl jsem po klasickém vlasci 0,16, navázal streamera vlastní výroby a po pár náhozem okoun a bez problému na břehu...

        Takže já říkám nanofilu NE ( mluvím o průměru 0,06, silnější jsou na vláčku zbytečné, to si můžu koupit monofil )

Komentář ke článku (19)

        Kdykoli jsem někde četl, že se utopil rybář, protože se převrátil na loďce a mokré oblečení ho stáhlo pod vodu, říkal jsem si, že jsem celkem silnej chlap a že já bych určitě tíhu oblečení překonal a doplaval na břeh.

        Tohle přesvědčení ale vzalo za své 13.10., kdy jsme s kamarádem Jirkou vyrazili na Slapy na candáty. Pominu to, že jsme zrovna úspěšní nebyli a přejdu k věci. Po nějaké chvíli lovu se nám chtělo na záchod a tak jsme si řekli, že zakotvíme u jedné skály, na které byl takový kousek plácku, ideální akorát tak na odskočení si na malou. Hned u skály byla hloubka kolem 6 metrů, já se příblížil ke skále, vypnul motor a Jirka si vzal lano, že nás uváže. Jak jsme se setrvačností blížili ke skále, tak zhruba ve vzdálenosti 10 metrů od ní si Jirka stoupnul v lodi, jenže ztratil stabilitu a spadl do vody. Loď se naklonila a Jirka se jí křečovitě držel. Bohužel jí víc a víc nakláněl, až začala nabírat vodu a běhěm pár vteřin se začala potápět. V tu chvíli jsem byl ve vodě i já a bylo mi jasné, že teď už to není sranda. Nechal jsem loď lodí a snažil se dostat na skálu. Jenže na těch deseti metrech, které mi chyběly ke břehu, moje fleecová mikina, kalhoty a hlavně filcové vložky v gumákách nacucaly vodou tak rychle, že ať jsem se snažil sebevíc, šel jsem pod vodu.

        Naštěstí jsem se nějak doplácal ke břehu, nahmatal skálu a vydrápal se nahoru. Jirka byl už, díkybohu, venku. Pocit šoku a zoufalství začal umocňovat strach, jak se odtud dostaneme a taky to, že telefony jsou vytopené, stejně jako klíč od auta, který má v sobě imobilizér a dálkové ovládání. Jestli nenastartujeme, nemáme odkud zavolat. K tomu všemu nám začínala být pěkná zima. Není divu, když jsme přijeli k vodě, byly 2°C. Když jsme se trochu dostali ze šoku, zjistili jsme, že loď se pod vodou otočila dnem vzhůru a pomalu stoupá zpátky na hladinu. Svlékli jsme se do spodního prádla a skočili pro ni. Jenže otočit ji ve vodě na kluzké skále se zdálo skoro nemožné. Nakonec se nám to po pár minutách podařilo. Ani nevím jak.

        Začali jsme zevrubně zjišťovat škody. Benzínový motor vytopenej, nefunkční. Můj prut i s navijákem pryč. Kufřík s asi 50-ti woblery nenávratně v hlubinách. Baterka echolotu pryč, plus pár serepetiček, v tuto chvíli nepodstatných. Kousek dál vidíme vesla. Paráda, rychle skočit pro vesla, nasadit na loď, posbírat vše, co plave a rychle přes celou šířku přehrady k autu.

        Jirka je pořád v šoku, dává si to za vinu, ale hlavně je už úplně modrej zimou. Mě tedy taky teplo zrovna není. Po 10 minutách se blížíme ke břehu a já už z lodi zkouším dálkové ovládání na klíčku. Auto na nás spásně zabliká a víme, že z nejhoršího jsme venku. Rychle nastartovat a zatopit a hlavně rychle domů.

        Tou dobou se nám snaží dovolat naše drahé polovičky. Oba telefony jsou ale nedostupné. Ta moje mi volá a tuší, že je něco špatně, Jirkova žena a příbuzní se mu snaží dovolat kvůli jiné věci. Ve chvíli, kdy jsme se převrátili, mu právě zemřela babička.

        To se dozvídáme, samozřejmě, až po příjezdu domů. Já telefon druhý den rozchodil, byl jsem ten den ještě trochu vyřízenej z toho, o co všechno jsem přišel, ale pak mi postupně začalo docházet, že se mohlo stát něco mnohem horšího. Být třeba o pár desítek metrů dál od břehu, tak už tohle asi nepíšu.

        S odstupem času jsem si pořídil nový prut, postupně dokupuju věci, ale už teď vím, že koupím plavací vestu, dokumenty, peníze a mobily do nějakých plovoucích nádob, na loď sebou jen to nejnutnější. Chybama se člověk učí a třeba tenhle článek poslouží někomu jinýmu, aby si dával na vodě větší pozor...

Komentář ke článku (33)

        Poslední dobou trápí většinu řek velmi nízká hladina vody, způsobená tropickými dny a nedostatkem srážek. Ani Ohře na tom není jinak, přestože dnes šlo přes jezy o něco více vody než před třemi dny. Severem Čech předevčírem proběhla bouřková oblačnost.

        Obával jsem se, že bude voda hodně zkalená, ráno ještě lehce nahnědlá byla, ale postupem času se to zlepšovalo. Hned prvním náhozem mne překvapil duhák, kterého jsem tu letos ani loni nikdy neulovil. Náhoda, říkám si, ale během chvíle přišli ještě dva. Velikostně někde kolem 25cm, všichni na black fury červená. Po nich několik menších okounů a bolínků.

        Přesun na jiné místo a po pár náhozech krásně stavěný jesen, rovných 40cm. A zhruba 100m pod tímto flekem jsem narazil na hejno okounů a během krátké chvíle se mi podařilo přelstít asi 15 kusů. De facto brali na každý hod, náramně jim chutnala long aglia gold

        Bylo krásně...

Komentář ke článku (0)