Jizera 21.6.2018
S kolegou Liborem jsme zahájení sezony dravců domluvili na dnešek. Z pracovních důvodů. Přestože hlásili poslední tropický den před ochlazením, vyrazili jsme. Díky tropickému vedru jsme tomu moc šancí nedávali, ale nakonec jsme byli příjemně překvapeni. Spousta okounů na hod, do toho dost tloušťů, jesenů a jedna štička 58 cm.
Jizerní ráno
Nedělní ráno jsme původně chtěli využít k rybolovu ve dvou, ale kolega se nemohl utrhnout z práce, takže jsem musel jet sám. Ještě ke všemu jsem zaspal, vyrazil jsem teda až v sedm ráno. U snídaně jsem se rozmýšlel, jestli mám vůbec jet, nakonec zvítězil zdravý rozum a kolem osmé jsem stál po pás ve vodě.
Hned prvním náhozem mi Jizera nabídla štičí bojovnici, která se mnou chvíli zápasila v proudu, po pár minutách byla venku a měla něco přes míru. Na tom samém místě po ní přišlo už jen několik dlaňových okounů a bylo potřeba změnit místo.
Dnes bylo u vody dost rybářů, někde jsem dokonce zahlédl rybářské závody. Naštěstí na tutových místech bylo liduprázdno, kupodivu, ovšem pro mne bohudík. Nachytal jsem na dalším místě pár lepších okounů a menších tloušťů. Další změna místa, tentokrát jsem zajel na místo, kde jsem kdysi jednou chytal, ale bylo to tehdy místo zcela mrtvé, bez života a dokonce vegetace. Všude jen nějaký vápencový blátíčko. Ale stejně jsem to zkusil a byla z toho další štika a po ní okamžitě třetí. Paráda...
Poslední místo se zdálo být zezačátku prokleté, asi 20 minut jsem neměl kontakt s rybou, ale pak přišla rána do prutu a na rotačku se nechal ukecat krásný potočák 35cm dlouhý. Ten mi dnes udělal radost největší. Házel jsem ještě asi půl hodinky, kdy jsem ulovil nějaké tlouště, jeseny a i bílou.
Blížil se čas oběda a hlad mne vyhnal z vody do hospody, tak zase příště...
2013 - zahájení sezony dravců
Půlroční absťák je konečně pryč a stovky rybářů míří k vodě s vláčákem promrskat vodu. Jako již tradičně první den vynechávám, abych se vyhnul frontám u vody a vyrazil jsem až dnes, kdy jsem předpokládal, že jich půjde většina do práce.
Cestou na Jizeru jsem se ráno stavil na Labi. Voda už opadá, je sice kalná, ale ne nějak hrozně. Na březích spousta bahna, mrtvých ryb a hlodavců a smradu jak v hradu, ale i ten zeslabuje. Oproti minulému týdnu už se v klidu nadechnu, aniž by se mi zvedal kýbl. Na pískovně naopak voda čistá jako křišťál, okouni kolem 30 cm mi projížděli v těsné blízkosti keřů pod nohama, ale přiváděli mne svou netečností k šílenství.
Přesun na Jizeru, trochu výš. Povodeň tu znatelně změnila tok řeky. Betonové propusti kolem jezů voda vytrhala a různé ostrůvky a poloostrůvky srovnala do roviny. Na březích do výšky asi 2-3m bordel, větve, traviny a bahno. A komáři!
Na jednom z jezů se povedl okyš, bolínek a jedna štika 57cm. Byla celkem v kondici na to, že měla vytržený jeden žaberní oblouk a zdeformovanou a potrhanou ocasní ploutev.
Na rybu jsem si sáhnul, ruce mi smrděly rybinou, a o tom to je...
Jizera u Mladé Boleslavi
Při dovolené v Českém ráji jsem si odskočil na Jizeru jedno ráno zarybařit. Povedlo se několik tloušťů, potok a jedna kudla
Toulky po Jizeře
Už delší dobu jsem plánoval navštívit Jizeru na celý den a projít tak větší počet jezů. Tenhle typ řeky je mi blízký. Šírka řeky umožnující prochytání celé šíře z jednoho břehu, mírně přikalená voda, velké množství jezů, na jeden revír jich připadá dva, někdy i tři. Ve vodě je spousta potopených stromů, naplavených větví, v podjezí pak naplavený písek vytváří podvodní stěny a tůně, kde se rády zdržujou ryby. Protože nejradši chytám právě v podjezí, nejlépe přímo pod ním, uvítám možnost zabrodit se až k němu. A tohle všechno právě splňuje Jizera. Nemluvě o atmosféře, která je pod hučícím splavem nenahraditelná.
Na satelitní mapě jsem tedy nastudoval plán trasy a ráno v půl páté vyrazil. Bohužel sám, nikdo s kamarádů rybářů neměl dnes čas. Samota mi ovšem nevadí. Jsem na to zvyklej. Cestou jsem se za rozednění zastavil na Probošťských jezerech. Na mém tutovém místě nepřišel ani záběr, což mě překvapilo a jen jsem doufal, že to není předzvěst toho, co mě čeká na Jizeře.
První zastávka byla pod jezem v Kačově. Hned vedle něj je místní rybník, který byl slušně obsypán rybáři, pod jezem ovšem nikdo. Natěšen jsem vlétl do prsaček a pomalu vlezl do vody. První nához, první ryba. Okounovi zachutnala zlatá meppska. Pohybovat se v prsačkách v naplaveném písku je někdy značně obtížné, dostal jsem se párkrát do prekérních situací, kdy jsem se v písku probořil třeba i o půl metru. Z druhé strany jezu mi udělal radost potočák, sice malej, ale potěšil, to jsem totiž ještě netušil, že není zdaleka poslední.
Další jez v Benátkách nad Jizerou. Ač jsem to zkoušel z obou stran, byl nepřístupný, nebo alespoň já jsem nenašel přístup k vodě. Popojel jsem na další, a sice do Dražic. Nádherný přístup k vodě, lemovaný skálou, všude kolem rostou lísky, takže jsem chvíli louskal oříšky. Voda ovšem byla mrtvá, nikde žádný pohyb, žádné kolečko od bílé ryby, žádné zalovení. Na tak hezkém místě tedy zklamání. To mě málem potkalo i na dalším jezu v Horkách nad Jizerou. Vedro už bylo v prsačkách příliš velké, musel jsem pod jez vyrazit v kraťasech. Jenže k jezu se dostat nedalo, jedna strana úplně nepřístupná, z druhé strany je výtok z elektrárny, přebrodit se to nedalo, takže jsem musel prochytávat místa vzdálená od jezu asi 50m. Od nuly mě tu vysvobodil tloušť a jeden spadlý potočák. Potom už se ozval hlad, byl onutné se pořádně nasytit před dalším lovem. V Jizerním Vtelnu jsem se výborně najedl, mohu vřele doporučit.
Posledním dnešním zastavením bylo Krnsko a nutno předeslat, že tady se na mě štěstí usmálo. Trefil jsem se do chuti jak potočákům, tak štičím dorostenkám. Oba druhy měly stejnou délku, co chybělo na centimetrech, mi vrátily na množství. Během hodinky se mi na nástrahy pověsila asi desítka pstruhů a přibližně stejný počet štíhlat. Občas šly ryby vyloženě na každý hod. Našel jsem v jakém místě se shlukují a bylo vcelku jedno, jakou barvu tam pošlu. Zkusil jsem jak zlatou a stříbrnou, tak zelenou, červenou a bílou s peřím. Prostě dneska by sluply cokoli.
Vláčkařovo srdce dnes zaplesalo, domů se mi jelo krásně, pln dojmů a fotografií. Tak snad zase někdy příště...