Při návštěvě mých rodičů by byl hřích nezkusit štěstí na Mži, která je nedaleko. S kamarádem Jirkou Kozinou jsme se domluvili na pátou ráno a vyrazili směr Hracholusky. V půl šestý u vody jsme zjistili, že se k vodě neprokousáme přes stovky jiných rybářů, jejich bivaků a stojanů se spoustou prutů. Nicméně jsme prohodili jeden kousek a mě se tam podařily dvě štiky. Jedna nade mnou vyhrála, druhou jsem pokořil já. Měla 58cm a šla k nelibosti okolo sedících bobkařů zpět.

        Ihned poté jsme vzdali Hrachy a přesunuli se na řeku, kterou já mám nejradši. 20m na šířku je ideální k prolovení obou břehu, s množstvím jezů na pár kilometrech. Tady se mi nejdříve povedl okounek, bolínek, další štika kolem 40cm a tloušť rovných 40cm. Pod jedním z jezů si konečně sáhl na rybu i Jirka a trefil štiku 60cm.

        Dopoledne jsme ukončili na posledním z místních jezů, kde jsme nejdřív marně hledali rybu. Všude je hejna potěru, ale zalovení žádné. Až se mi najednou kolem třpytky otočilo nazlátlé tělo, jeden výpad, nedobral, druhý výpad taky ne, to už se třpytka nebezpečně blížila k vytažení na břeh, když přišel třetí atak a špička prutu se ohnula. Zásek a po pár minutách boje mi do rakeťáku vklouzl pěkně stavěný potočák. Pro pstruhaře běžná záležitost, pro mne délka 45cm znamenala nejen osobák u pstruha obecného, ale především záplavu štěstí.

        A o tom to je...

Komentář ke článku (8)