Na Labi s Liborem
Teplé počasí mne vyhnalo na ryby. Dnes jsem přibral sebou Libora a oproti minulým vycházkám jsme tentokrát zvolili podvečer. Foukal sice silný vítr, ale předpověď slibovala jeho zeslabování. Kolem šesté večer opravdu vítr ustal a dalo se chytat na anglána, tak aby byl ve vlnách vidět.
Všudypřítomné plotičky, které jsme očekávali, však ignorovaly všechny nástrahy, přestože byly vidět. Především při nájezdech menších bolenů. Sem tam se plácl kapr, kolem neustále proplouvaly tři nutrie. Ryba na břehu ale žádná.
Museli jsme se přesunout o pár desítek metrů dál. Začínalo se pomalu stmívat a nakonec přeci jen začly alespoň trochu rybky brát. Nejdříve krásný perlín 33 cm, potom několik cejnů. Už potmě přišel Liborovi krásný zlatý lín v délce 45 cm. Po pár fotkách šel zpátky do vody, jako ostatně všechny dnešní ryby. Ukončil jsem lov jedním trumanem a jelo se domů...
Jarní okounění
Původní plán na dnešní rybolov vzal za své po příjezdu na předem vytipované místo. 14 dní jsem nebyl na rybách, alespoň ne fyzicky, v myšlenkách skoro denně. Spřádal jsem plány kam vyrazit. Měl jsem chuť vyzkoušet jedno místo na Jizeře, kde mám výborný výsledky při vláčení, chtěl jsem zde tedy zkusit i jemnou plavanou s 3g splávkem a pár červíky s cílem zachytat si bílou rybu a jelce. Za půl roku od mé návštěvy se však toto místo zcela změnilo, jez je bez vody, když jsem se po hraně jezu procházel, neviděl jsem jedinou rybku a v okruhu několika desítek metrů ani náznak života. Sešel jsem tedy pár set metrů níže po proudu, několikrát poslal splávek se vykoupat, ale za půl hodinky jsem to odpískal a přemýšlel kam.
Vzhledem k tomu, že se mi nechtělo jezdit dalších 50km, zamířil jsem směrem k domovu s tím, že se stavím cestou někde na Labi. Řeka byla klidná s dost čistou vodou a tak jsem vytáhl plavačku a zkusil to trochu prochytat. Po půl hodince žádný záběr, tak jsem nakonec na hodinku vytáhl feeder a dobře jsem udělal. První rybkou byl ježdík, o kterým jsem neměl tušení, že tam je. Prostě to spolknul a ani se nehnul. Zjistil jsem ho tam, až při přehazování. Na další nához ale po možná minutě přišel krásný záběr a v podběráku za chvíli odpočívala okouní máma 37cm. Radost převeliká, půl roku člověk jezdí s vláčkou na okouny a cíleně je vyhledává a potom začnou brát na jaře, když jdu na bílou. Další nához a za minutu okouní táta 34cm. Úžasný! Pak mi dali deset minut na odpočinek a skočili mi na háček další dva, tentokrát někde kolem 20-25cm.
Kdybych nemusel domů na oběd, seděl bych tam ještě teď. Okouni byli vypasení k prasknutí, za pár dní půjdou navzdory pokračující zimě do tření a vyvedou další generaci. I s blížícím se jarem se dá lovit okouny úspěšně i mimo sezonu dravců, okoun nemá ochrannou dobu hájení a při šetrném zacházení na tom není nic špatného...