Labe ( Probošťská jezera a Mlékojedy ) IV.
Celou noc lilo jako z konve, přesto jsem po noční šichtě zajel do Staré Boleslavi na hodinku zkusit štěstí. Kolem šesté jsem dorazil na místo, déšť částečně ustal, takže bylo chytatelno. Vyzkoušel jsem několik úspěšných barev z minula, ovšem dnes se osvědčila jedině barva zlatá. Meppska ve velikosti 2. Woblerama opovrhovali, jiné barvy třpytek ignorovali, jen ta jediná zlatá rotačka dokázala v dravcích probudit zájem. Nejdříve šli okouni a to skoro na hod, nejdříve ti malí dlaňovci, potom se občas objevil i větší kousek, vždy kolem 25cm, což už je pěkná rybka. Do tohoto dne mi byli boleni letos zapovězeni, ale dnes si konečně dali říct a zlatá rotajda zblba i je. První byl pěknej stříbrňák 57 cm, svedl se mnou vyrovnaný boj, ten druhý byl o poznání menší, míra ukázala 43cm. V bojovnosti ale dohnal to, co mu chybělo do prvního bolena. Jelikož únava z dlouhé pracovní šichty začala úřadovat, sbalil jsem fidlátka a jel se zaslouženě vyspat...
Labe ( Probošťská jezera a Mlékojedy ) III.
Tak už jsem zase o rok starší a i v tento den vyrážím na ryby. Dnes ráno jsem si přivstal a opět na Probošťskejch zkoušel štěstí. Okouni byli při chuti, nejčastěji se objevovali ti kolem 25 cm, dařili se jak na meppsky, tak na malé woby. Ještě za tmy byla nejúspěšnější zlatá barva. Po rozednění záběry ustaly a začli řádit boleni. Což je tady a na všech ostatních labských lokalitách celkem běžný kolorit. Ulovit je v době, kdy jsou u břehu tisíce malých rybek, je takřka nemožné. Přesto se mi jeden z nich pověsil na dvoucentimetrového " red-heada ". Měl možná kolem půl metru, jenže měřit ani fotit se nechtěl, vyskočit mi z ruky dřív, než jsem si nainstaloval aparát. Po něm se objevila jedna štička taky do půl metru. Tu zlákala rapalka 5cm v modrozlaté barvě. Poté ještě pár okounků, velikost se zmenšovala, teplota stoupala, kolem osmé hodiny byl nejvyšší čas jet domů...
Labe ( Probošťská jezera a Mlékojedy ) II.
Letos se mi nějak nedařilo vstát před čtvrtou a jet na ryby, až dnes. K vodě jsem dorazil kolem půl páté, právě když se začalo rozednívat. Ideální čas na dravce. Všimnul jsem si, že rybky jsou těsně pod hladinou a tam je dravci loví. Nasadil jsem tedy třpytku long aglii ve velikosti 1 a stříbrné barvy. Na druhý nához zabrala až těsně u břehu štička 47 cm. Potom jsem zkusil tahat podél břehu a tam jsem narazil na pár okounů kolem 25 cm. Do toho mlátili do rybiček nenasytní boleni, ty se mi ovšem přelstít nepodařilo. Vyměnil jsem stříbro za zlato a pod stromem neodolala další štika 51 cm. Po ní opět několik okounků menší velikosti. Přesunul jsem se na další pískovnu a tam jsem přemluvil další dva pruhatce. Kolem šesté hodiny záběry ustaly, slunce se začalo drát na oblohu a bylo jasné, že teď už je po chytání. Tak jsem to sbalil a vyrazil domů...
Jizera 5
Moje drahá polovička dnes jela na mistrovství v parkurovém skákání do Ptýrova, čehož jsem využil a společně s Houmim jsme jeli s ní s tím, že si prochytáme Jizeru, která kolem teče. Přijeli jsme v poledne, slunce pralo, teplota nad třicítkou, přesto jsme vlezli do prsaček a našli si první jez. Jez v Haškově je jedním slovem nádhernej, přímo pod ním není klasická vana, ale naplavené kamení a písek, takže se dá podjezím projít tam a zpátky. Je taky pravda, že tam číhá na nástrahy nebezpečí v podobě spousty naplavených větví. Nevím, jestli to bylo tím horkem, ale nikde ani kolečko, žádnej potah, zkrátka hezky, ale bez ryb.
Posunuli jsme se trochu níž po proudu, našli jsme i tišiny s potěrem a množstvím tloušťů, na háček se pověsil jen jeden okounek. Kolem proplula početná skupina kánoí, jejichž posádky byly všechno, jen ne střízlivé. V prsačkách začalo být už příliš vedro, tak jsme se šli do auta svléct a rovnou popojet na další jez, tentokrát Bakov nad Jizerou.
Další krásný jez, ideálně přístupný, broditelný, pár metrů pod jezem ještě vtéká do Jizery malá říčka Bělá, což činí z tohoto místa horký flek na úspěch. Bohužel, hordy vodáků zřejmě místo rozplašily, Mírovi zabrala zřejmě štika, jenže se po chvíli vypla. Přezbrojil jsem ze třpytek na menší woblery, přidal lanko a za chvíli mne mile překvapil pstruh potočák, menší velikosti, ovšem přinesl mi radost převelikou. Nakonec zabrala ještě jedna menší štička a další potočák, ten se ale dokázal vyprostit sám...
Labe ( Probošťská jezera a Mlékojedy )
Noční bouřka a déšť opozdil náš odjezd na ryby o hodinu. Na jezera jsme s Mírou dorazili až před šestou. Hned na prvním místě se mi podařil pěkný okoun. Občas bylo vidět nějaké zalovení štiky, potom už jen bolení výpady. Přicházely ze všech stran, postupem času jsme nabyli dojmu, že si z nás dělají srandu. Nepodařilo se vytáhnout jedinýho bolena. Na háčky se pověsilo jen pár menších okounků.
Přejeli jsme tedy do Mlékojed na pískovnu. Přes koupající se návštěvníky byl docela heroický výkon najít si pár míst, kde by si člověk mohl zavláčet. Tady byl úspěšný Míra a jako nástraha jednoznačně smáček. Zdolal několik pěkných okounů, ke mě se štěstěna odvrátila.
Nakonec jsme ještě zajeli na jednu labskou tůň, ale slunce už bylo příliš vysoko a teplota nebezpečně stoupala, takže se už žádná slušná chytačka nekonala. Jen Míra zabodoval na závěr menší štikou...