Probošťská jezera IV.
Tak už nám začíná zima. O tom jsem se přesvědčil ráno, když jsem musel škrábat okno a později, když některá slepá ramena Labe byla pod souvislou vrstvou ledu.
Po delší době jsem se vydal společně s Řezníkem76 na Labe. Vzhledem k tomu, že jsem si před pár dny zlomil prut, musel jsem improvizovat a byl jsem zvědav, co lepenkou opravená špička prutu vydrží. Po mém půlhodinovém zpoždění jsem dorazil na místo kolem půl osmé. Láďa už chvíli házel, ale jak říkal, nikde ani kolečko, natož záběr. Mě se sice na druhý nához pověsil na woba okoun, ale byla to na dlouho jediná ryba. Obešli jsme pískovnu kolem dokola a povedli se už jen dva menší okyšové.
Následoval přesun na Labe, ale po hodině jsme uznali, že bude lepší jet domů. Zima byla jako v ruským filmu, ryby nebraly, voda nám zamrzá. No už nám mnoho dní pro vláčení nezbývá...
Probošťská jezera III.
Sobotní ráno přineslo téměř ideální počasí k lovu dravců. Vydal jsem se opět na revír 411165 a cílovou rybou byl jako obvykle okoun. Jak padla sedmá hodina ranní, letěl první nához do míst, kde začalo něco lovit. Prvotní předpoklad, že jde o okouny, byl chybný. Hned bylo jasné, že jde o bolení hlučné útoky. Nasadil jsem tedy stříbrného woblera a nahodil. Nástraha snad ještě ani nedopadla do vody, když přišel záběr. Zásek, ale trojháček wobleru se nezasekl dostatečně, bolen se po pár cuknutích hlavou vyklepal. Další nához, další záběr, zásek, tentokrát už seděl pěkně a po chvíli jsem jej už naváděl do podběráku. Míra ukázala 57 cm, ryba byla pěkně stavěná, zdravá a nepoškozená putovala zpět do vody... Asi půl hodinky jsem prohazoval okolí, ale bez kontaktu.
Přesunul jsem se tedy na druhou stranu pískovny, kde bylo množství padlých stromů. Tady jsem očekával okouny, bohužel ani zde jsem žádného nepřemluvil. Občas bylo vidět bolení lovení, okouní však nikde. Cestou zpátky jsem prochytával podemleté břehy kolem rákosin a u jednoho rákosového pole mi za woblerech několikrát přijela štička. Wobler ovšem nedobrala nebo spíše něchtěla dobrat. Zřejmě šlo jen o její zvědavost.
V jedné zátoce, kde je vody tak po kolena, je písková lavice a na její hraně, kde jsem opět čekal okouny, vystartovala na woblera štika. Naštěstí po předchozích zkušenostech jsem nesundal lanko a proto jsem ji zdárně přitáhl až do podběráku. Šlo o menší kus, ani jsem ji neměřil. Chvíli mi postála modelem a poté zpět do vody...
Probošťská jezera II.
Po včerejším úžasném lovu jsem se na místo činu vrátil i s Liborem. Aktivita okounů byla o poznání menší než včera, nájezdy pruhatců byly spíše ojedinělé, přesto se celkem zadařilo. Ulovili jsme celkem asi 15 kousků slušným banditů, povedl se i jeden pěkný bolen 60+. Bohužel, při podebírání ryby se wobler zamotal do síťky podběráku a bolenovi se podařilo vyklepat z háčku a odplaval. Škoda, mohl se alespoň vyfotit na památku. Když přestali okouni brát, přesunuli jsme se dál kolem břehu, našli jsme pár dobrým lovných míst, ovšem přístup k vodě byl nemožný, případnou rybu bychom nebyli schopni vytáhnout na břeh. Boleni lovili jako zběsilí, naše nástrahy je však pranic nezajímaly. Celkově si ale myslím, že jsme si zachytali a odjížděli spokojeni...
Probošťská jezera
Loni touhle dobou si vybavuji, jak jsme s Liborem zažili super chytání na tomto revíru. Tehdy jsme našli okouní hejno a tahali jsme jednoho za druhým. Nebyl to žádný potěr, ale pěkně stavění třicátníci, někteří dokonce atakovali hranici 40 cm. Ten den se na břeh podívalo kolem dvaceti kousků. Hned druhý den jsme se tam rozjeli znovu, natěšení, ale okouni nikde, Jediný záběr nepřicházel, o to víc jsme byli zklamaní. Jezdili jsme tam poté ještě mnoho dní, tohle hejno bylo pryč a až na nějaké menší kousky a pár štiček či bolenů nic...
Dnes jsem se vydal vyzkoušet štěstí na tomto revíru znovu. Cestou se mi vybavily vzpomínky právě na ten loňský den a přemýšlel jsem, jestli se takhle ještě někdy zadaří. Po příjezdu k vodě jsem vyzkoušel pár míst zcela bez kontaktu a tak jsem zajel ještě na jedno, o kterém vím, že tam nějací menší okounci jsou...
V momentě, kdy jsem si začal připravovat prut a vybíral vhodnou nástrahu, začlo okouní hodování. Na mnoha místech vyskakovaly rybky do všech stran a do nich najížděli pruhovaní rytíři... Ta podívaná mě tak upoutala, že jsem jen tak stál a vyjeveně sledoval jejich počínání. Když jsem se jakžtakž probral z mrákot, začal jsem se věnovat rybolovu. Čekal jsem vždy s připraveným prutem a díval se, kde se začne voda vařit. Tam jsem okamžitě směřoval nástrahu a záběr vesměs přišel během několika málo vteřin. První rybou ovšem byla štika, nečekaná, proto jsem sundal lanko a toto se nevyplatilo. Přitáhl jsem si ji skoro ke břehu, viděl jsem, jak je třpytka v koutku tlamky, ale stačil jeden výskok a o zubatou čelist se vlasec přeřízl. V tu chvíli bych se nejraději neviděl. Jsem hlupák, říkal jsem si, ale to jsem netušil, co se stane asi tak za půl hodinky.
Mezitím začla pravá okounovačka. Pruhovaní banditi brali jak zběsilí, na břeh se podívalo cca 15 ks, poměrně pěkně stavěných mezi 25-30 cm. Nádhera!! Pryč bylo zklamání z utržené štiky, přestože překvapení teprve mělo přijít. Nejlepší nástrahou byla rapala v modrozlatém provedení. Na ni okouni šíleli. Zkusil jsem i rapalu jointed ve stříbrné nebo zlaté barvě, několik jiných rapalek, smáčky, třpytky, ale záběrů bylo méně. Zkrátka dnes jim chutnala modrozlatá...
To vše trvalo nějakých 20-30 minut, poté výpady mezi rybky ustaly a hladina se uklidnila. Shodou okolností se ke mně blížila dvojice rybářů na člunu, kteří se vraceli z ranní chytačky. Prohodili jsme pár slov a během toho se mi přihodila zvláštní věc. Přišel záběr na onu modrozlatou rapalku v těsné blízkosti rákosí. Hned jsem poznal, že tohle okoun nebude. Po chvíli se mi rybka ukázala. Byla to štika. A pozor, ta štika měla kromě woblera v koutku tlamky mojí třpytku. Ano, dnes jsem jednu štiku chytil dvakrát. Větší radost mi však udělalo to, že jsem jí mohl třpytku vyndat a pustit zpět...
No jo, dnes se prostě dařilo...
Sychravé počasí na Berounce
Už od rána, asi v celé republice, lilo tak vytrvale, že jsem si nedával skoro žádné naděje, že vůbec na ryby vyrazím. Po obědě přestalo sice pršet, ale dál mrholilo a houstla mlha. Nakonec jsem tedy zavolal Liborovi a domluvili se, že vyzkoušíme Berounku. Původně domluvená oblast kolem Zvíkovce padla, neboť právě překročila 14.hodina a my teprve najížděli na dálnici. Na rybolov by nám tak zbyla slabá hodinka a jet kvůli ní přes 100 km by byl celkem zbytečný luxus. Shodli jsme se oba na tom, že zastavíme už v Berouně a proti proudu prochytáme podjezí a nadjezí v Hýskově. Přes pošmourné počasí bylo kolem vody rozeseto mnoho rybářů, vždyť byla neděle, tak co doma. V podjezí se zadařila na druhý hod menší štička, která přišla na stříbrnou meppsku aglii 0 s červenočerným potiskem. Bohužel, byla to jediná ryba dnešního dne. Posunuli jsme se blíže k jezu, tam kde kdysi krásně tekla řeka, je dnes vinou nové elektrárny kamenné pole, sem tam protéká voda. Smutný to pohled...
Čas neúprosně plynul, před čtvrtou už se začínalo stmívat, přepsali jsme tedy revír v povolenkách a pokoušeli štěstí v nadjezí. Kromě chuchvalců trávy jsme nevytáhli zhola nic, takže jsme to zabalili a jeli domů s prohrou...