Konec roku 2013
Poslední vycházka tohoto roku rybu nepřinesla, ostatně celý prosinec byl ve znamení zoufalství a utrpení oproti rybami naditému listopadu. Ale i tak jsem vyrazil rozloučit se na půl roku s vláčecíma rákoskama. Konečně mrzlo, tak to má být. Ačkoli jsem o dravce nezavadil, našel jsem krásné místo na zimní a jarní plavačku nebo feeder.
Takže všem svým rybářským přátelům a čtenářům mého blogu mnoho krásných zážitků a ať se Vám pruty ohýbají...
Štastný Nový rok 2014
Přeje Salfi
Okounové Hracholusky
Sobotní ráno jsme s Kozinou strávili na Hrachách. Ranní teplota 10ºC nevěstila dobré podmínky pro lov okounů, takže jsem přijížděl mírně skeptický.
Chvíli trvalo, než jsme našli nějaké ryby. Aktivita byla velmi slabá, nikde žádné zalovení. Poté se nějaký okoun objevil, ale jen sporadicky. K tomu jedna menší štička.
Nakonec přejezd o pár kilometrů proti proudu, u jednoho přítoku se mi je podařilo najít, takže jsme si i trochu zachytali...
Lov na buzeranta
Koukám, kdy jsem psal poslední příspěvek. No, už je to pár měsíců, ono taky pořádně nebylo co psát. Na ryby jsem se nedostal tak často, jak bych si představoval, na baráku je práce jak na kostele a když už jsem si nějakou chvíli vyšetřil, tak výsledek lovu nebyl zrovna publikováníhodný.
Původní plán vyrazit se švagrem letos poprvé na Slapy vzal za své, když mi napsal, že to nestíhá. Sám jsem takovou dálku jet nechtěl a možná jsem udělal dobře. Na půl osmou jsem vyrazil na Labe, včerejší vítr se uklidnil, teplota byla kupodivu docela vysoko, nějakých 6-7°C. Chtěl jsem hlavně vyzkoušet nové nymfy a také streamery vlastní výroby. Při nákupu nového materiálu na vázání jsem vzal i růžové marabou peří. Navázal jsem pár vzorů a jal se zkusit štěstí na růžovou, tedy lov na buzeranta...
Ihned po příchodu k vodě začaly záběry menších okounů, kterým se ta barva evidentně líbila, ať už to byla růžová nymfa nebo streamer, skákali po nich jak diví, mnohokráte se mi ještě pod nohama rvali tři banditi o to, kdo ji uzme...
Na chvíli jsem přezbrojil na smáčka přírodní barvy, záběry byly taky, ale řekl bych, že nebyly tak razantní. Různě jsem to tedy kombinoval, časem sice záběrů lehce ubývalo, zato velikost pruhovaných rytířů se zvyšovala. Největší z nich měl +- 30cm.
Všude kolem mlátili boleni do potěru, občas se na hladině plácl kapr, což mě v listopadu překvapilo, ale ono v jiných letech bylo touto dobou podstatně chladněji, někdy už byl i sníh a mráz. Při jednom z posledních náhozů před odjezdem domů jsem zaregistroval, že za okouny, kteří stále statečně zobali, jezdí něco delšího, zřejmě štika. Zkusil jsem tedy největšího růžového streamera, co jsem měl, a hned na první pokus se nechala nachytat. Štika 61cm.
Krásná štika a nějakých 40 ks okouna, povedlo se to... Růžová funguje skvěle...
Dopoledne na Mži
Při návštěvě mých rodičů by byl hřích nezkusit štěstí na Mži, která je nedaleko. S kamarádem Jirkou Kozinou jsme se domluvili na pátou ráno a vyrazili směr Hracholusky. V půl šestý u vody jsme zjistili, že se k vodě neprokousáme přes stovky jiných rybářů, jejich bivaků a stojanů se spoustou prutů. Nicméně jsme prohodili jeden kousek a mě se tam podařily dvě štiky. Jedna nade mnou vyhrála, druhou jsem pokořil já. Měla 58cm a šla k nelibosti okolo sedících bobkařů zpět.
Ihned poté jsme vzdali Hrachy a přesunuli se na řeku, kterou já mám nejradši. 20m na šířku je ideální k prolovení obou břehu, s množstvím jezů na pár kilometrech. Tady se mi nejdříve povedl okounek, bolínek, další štika kolem 40cm a tloušť rovných 40cm. Pod jedním z jezů si konečně sáhl na rybu i Jirka a trefil štiku 60cm.
Dopoledne jsme ukončili na posledním z místních jezů, kde jsme nejdřív marně hledali rybu. Všude je hejna potěru, ale zalovení žádné. Až se mi najednou kolem třpytky otočilo nazlátlé tělo, jeden výpad, nedobral, druhý výpad taky ne, to už se třpytka nebezpečně blížila k vytažení na břeh, když přišel třetí atak a špička prutu se ohnula. Zásek a po pár minutách boje mi do rakeťáku vklouzl pěkně stavěný potočák. Pro pstruhaře běžná záležitost, pro mne délka 45cm znamenala nejen osobák u pstruha obecného, ale především záplavu štěstí.
A o tom to je...
2013 - zahájení sezony dravců
Půlroční absťák je konečně pryč a stovky rybářů míří k vodě s vláčákem promrskat vodu. Jako již tradičně první den vynechávám, abych se vyhnul frontám u vody a vyrazil jsem až dnes, kdy jsem předpokládal, že jich půjde většina do práce.
Cestou na Jizeru jsem se ráno stavil na Labi. Voda už opadá, je sice kalná, ale ne nějak hrozně. Na březích spousta bahna, mrtvých ryb a hlodavců a smradu jak v hradu, ale i ten zeslabuje. Oproti minulému týdnu už se v klidu nadechnu, aniž by se mi zvedal kýbl. Na pískovně naopak voda čistá jako křišťál, okouni kolem 30 cm mi projížděli v těsné blízkosti keřů pod nohama, ale přiváděli mne svou netečností k šílenství.
Přesun na Jizeru, trochu výš. Povodeň tu znatelně změnila tok řeky. Betonové propusti kolem jezů voda vytrhala a různé ostrůvky a poloostrůvky srovnala do roviny. Na březích do výšky asi 2-3m bordel, větve, traviny a bahno. A komáři!
Na jednom z jezů se povedl okyš, bolínek a jedna štika 57cm. Byla celkem v kondici na to, že měla vytržený jeden žaberní oblouk a zdeformovanou a potrhanou ocasní ploutev.
Na rybu jsem si sáhnul, ruce mi smrděly rybinou, a o tom to je...
