Už delší dobu jsem plánoval navštívit Jizeru na celý den a projít tak větší počet jezů. Tenhle typ řeky je mi blízký. Šírka řeky umožnující prochytání celé šíře z jednoho břehu, mírně přikalená voda, velké množství jezů, na jeden revír jich připadá dva, někdy i tři. Ve vodě je spousta potopených stromů, naplavených větví, v podjezí pak naplavený písek vytváří podvodní stěny a tůně, kde se rády zdržujou ryby. Protože nejradši chytám právě v podjezí, nejlépe přímo pod ním, uvítám možnost zabrodit se až k němu. A tohle všechno právě splňuje Jizera. Nemluvě o atmosféře, která je pod hučícím splavem nenahraditelná.

        Na satelitní mapě jsem tedy nastudoval plán trasy a ráno v půl páté vyrazil. Bohužel sám, nikdo s kamarádů rybářů neměl dnes čas. Samota mi ovšem nevadí. Jsem na to zvyklej. Cestou jsem se za rozednění zastavil na Probošťských jezerech. Na mém tutovém místě nepřišel ani záběr, což mě překvapilo a jen jsem doufal, že to není předzvěst toho, co mě čeká na Jizeře.

        První zastávka byla pod jezem v Kačově. Hned vedle něj je místní rybník, který byl slušně obsypán rybáři, pod jezem ovšem nikdo. Natěšen jsem vlétl do prsaček a pomalu vlezl do vody. První nához, první ryba. Okounovi zachutnala zlatá meppska. Pohybovat se v prsačkách v naplaveném písku je někdy značně obtížné, dostal jsem se párkrát do prekérních situací, kdy jsem se v písku probořil třeba i o půl metru. Z druhé strany jezu mi udělal radost potočák, sice malej, ale potěšil, to jsem totiž ještě netušil, že není zdaleka poslední.

        Další jez v Benátkách nad Jizerou. Ač jsem to zkoušel z obou stran, byl nepřístupný, nebo alespoň já jsem nenašel přístup k vodě. Popojel jsem na další, a sice do Dražic. Nádherný přístup k vodě, lemovaný skálou, všude kolem rostou lísky, takže jsem chvíli louskal oříšky. Voda ovšem byla mrtvá, nikde žádný pohyb, žádné kolečko od bílé ryby, žádné zalovení. Na tak hezkém místě tedy zklamání. To mě málem potkalo i na dalším  jezu v Horkách nad Jizerou. Vedro už bylo v prsačkách příliš velké, musel jsem pod jez vyrazit v kraťasech. Jenže k jezu se dostat nedalo, jedna strana úplně nepřístupná, z druhé strany je výtok z elektrárny, přebrodit se to nedalo, takže jsem musel prochytávat místa vzdálená od jezu asi 50m. Od nuly mě tu vysvobodil tloušť a jeden spadlý potočák. Potom už se ozval hlad, byl onutné se pořádně nasytit před dalším lovem. V Jizerním Vtelnu jsem se výborně najedl, mohu vřele doporučit.

        Posledním dnešním zastavením bylo Krnsko a nutno předeslat, že tady se na mě štěstí usmálo. Trefil jsem se do chuti jak potočákům, tak štičím dorostenkám. Oba druhy měly stejnou délku, co chybělo na centimetrech, mi vrátily na množství. Během hodinky se mi na nástrahy pověsila asi desítka pstruhů a přibližně stejný počet štíhlat. Občas šly ryby vyloženě na každý hod. Našel jsem v jakém místě se shlukují a bylo vcelku jedno, jakou barvu tam pošlu. Zkusil jsem jak zlatou a stříbrnou, tak zelenou, červenou a bílou s peřím. Prostě dneska by sluply cokoli.

        Vláčkařovo srdce dnes zaplesalo, domů se mi jelo krásně, pln dojmů a fotografií. Tak snad zase někdy příště...

Komentář ke článku (1)