Mlhavé ráno s okouny
Celý rok jsem nebyl na této pro mne mateřské vodě. Návštěvu rodičů jsem tedy spojil s návštěvou tohoto revíru a opět jsem odjížděl spokojen. Tady se mi nestane, že bych si nezachytal. Jeden okoun za druhým, pěkně hladoví, místy se předbíhali, kdo uzme nástrahu jako první.
Krásně strávené ráno...
Mže - sázka na jistotu
Moje zamilovaná řeka mi vždycky má co nabídnout. Vím, co od ní očekávat a ona mi to plní měrou vrchovatou. Pokaždé, když do těchto koutů zavítám, mě odmění množstvím a pestrostí.
Nejinak tomu bylo dnes. Vody bylo sice málo, ale to je v celé republice stejné. Nejdřív se dařili boleni. Zdolal jsem tři kousky, přičemž všichni byli přes půl metru. Poté jsem našel několik tůní, ze kterých jsem vydoloval dobrých dvacet okounů ve velikosti do 25cm. Ale brali takřka na hod. Když vylezlo slunce, začali brát tloušti.
Dařilo se mi tak, až jsem si pomyslel, že není možný, jak se mi daří a v tu chvíli mi vyklouzl z kapsy do vody telefon. Naštěstí se mi jej povedlo doma vysušit a zachránit mimo jiné i fotky z dnešního lovu.
No jo, Mže, ta mne nikdy nezklame...
Mže - sobotní dopoledne
Letos poprvé na Mži s Jirkou Kozinou. Čekali jsme okouny nebo nějakou štičku, ale ze začátku se nedařilo najít jedinou rybu. Až po přesunu na jiné místo se objevili malí potočáci, štika něco přes půl metru, siven, dva okouni a pořádně mě na tomto místě překvapil lipan. Ten musel přijít s nějakou velkou vodou a urazit pořádnej kus cesty...
Odpoledne jsme pak s rodinkou našli dva menší košíky křemeňáků a kovářů...
Okounové Hracholusky
Sobotní ráno jsme s Kozinou strávili na Hrachách. Ranní teplota 10ºC nevěstila dobré podmínky pro lov okounů, takže jsem přijížděl mírně skeptický.
Chvíli trvalo, než jsme našli nějaké ryby. Aktivita byla velmi slabá, nikde žádné zalovení. Poté se nějaký okoun objevil, ale jen sporadicky. K tomu jedna menší štička.
Nakonec přejezd o pár kilometrů proti proudu, u jednoho přítoku se mi je podařilo najít, takže jsme si i trochu zachytali...
Dopoledne na Mži
Při návštěvě mých rodičů by byl hřích nezkusit štěstí na Mži, která je nedaleko. S kamarádem Jirkou Kozinou jsme se domluvili na pátou ráno a vyrazili směr Hracholusky. V půl šestý u vody jsme zjistili, že se k vodě neprokousáme přes stovky jiných rybářů, jejich bivaků a stojanů se spoustou prutů. Nicméně jsme prohodili jeden kousek a mě se tam podařily dvě štiky. Jedna nade mnou vyhrála, druhou jsem pokořil já. Měla 58cm a šla k nelibosti okolo sedících bobkařů zpět.
Ihned poté jsme vzdali Hrachy a přesunuli se na řeku, kterou já mám nejradši. 20m na šířku je ideální k prolovení obou břehu, s množstvím jezů na pár kilometrech. Tady se mi nejdříve povedl okounek, bolínek, další štika kolem 40cm a tloušť rovných 40cm. Pod jedním z jezů si konečně sáhl na rybu i Jirka a trefil štiku 60cm.
Dopoledne jsme ukončili na posledním z místních jezů, kde jsme nejdřív marně hledali rybu. Všude je hejna potěru, ale zalovení žádné. Až se mi najednou kolem třpytky otočilo nazlátlé tělo, jeden výpad, nedobral, druhý výpad taky ne, to už se třpytka nebezpečně blížila k vytažení na břeh, když přišel třetí atak a špička prutu se ohnula. Zásek a po pár minutách boje mi do rakeťáku vklouzl pěkně stavěný potočák. Pro pstruhaře běžná záležitost, pro mne délka 45cm znamenala nejen osobák u pstruha obecného, ale především záplavu štěstí.
A o tom to je...