Patřím mezi rybáře, které neustále láká hledání nových lokalit, kde jsem ještě nechytal. Často v práci jezdím prstem po mapě a snažím se objevit nějaký rybník, tůň nebo nový úsek řeky. V polovině týdne bylo velmi pěkné počasí a já vyrazil na jednu vltavskou tůň. Slunce pražilo tak, že jsem musel až do trička, ovšem nikde ani kolečko, natož záběr. Celé dopoledne bez kontaktu.

        Další den už znovu pročesávám pohledem mapu, až mne inspirovala moje drahá polovička. Vzpomněla si na jeden rybník, kam se před mnoha lety jezdila koupat. Už pohled do mapy ve mně vyvoval příjemné mrazení, vypadalo to fakt dobře. Hned na druhý den jsme vzali psa a za krásného počasí vyrazili k rybníku. Musím uznat, že předčil má očekávání. Voda je to krásná, napájí jej potok, kolem je spousta stromů zasahujích nebo rostoucích přímo do vody. Nechybí mělké partie s rákosinami, hlubší u hráze, členitý břeh a také trdliště, kde se vytírají ryby. Chvíli jsem sledoval vodu, místy se začala ukazovat kolečka, pod nohami jsem viděl záblesky stříbřitých těl bílé ryby. V zarostlých místech při břehu se co chvíli udělaly nepatrné vlnky, ryby tu tedy jsou. Obvolávám dva kamarády a domlouváme se na sobotu ráno.

        V pátek bylo také slunečno a tak jsem se na rybníku zastavil zakrmit si místo a těšil se na sobotu. Předpověď nelhala a sobotní den byl již o mnoho chladnější, dokonce zamrzala očka na prutu. Což znamenalo skok o asi 12 stupňů. Dopadlo to tak jako to dopadá vždy, když se člověk moc těší. Celý den bez záběru, nikde nebyla vidět žádná aktivita, zkrátka kde nic, tu nic.

        Nezbývalo než se přesunout. Vybrali jsme si Vltavu a její tůně. Některé byly zamrzlé, některé ne. Ovšem na těch rozmrzlých ryba žádná. Takže další hodinka bez drbnutí. Nakonec, abychom si sáhli na šupinu, jsme si zajeli do Kozomína, tam je to tutovka. I když ryba zřídkakdy přesáhne velikost dlaně, alespoň může člověk přijít domů a "smrdí mu ruce od ryb"...

Komentář ke článku (0)