Konečně se nám s Houmim podařilo vyrazit letos poprvé spolu na vláčku. Vzali jsme sebou člun s motorem, abychom se dostali na místa, kam se ze břehu nedá. Všechny řeky, které jsme měli původně v plánu, vykazovaly takový průtok, že nebyly chytatelné a s lodí dost nebezpečné. Pouze Labe mělo zvýšenou hladinu jen o půl metru, což na takovou řeku není moc.

        V podjezí jsme na rybu nenatrefili, museli jsme níž a hledat zajímavá místa. Pár jsme jich našli a z nich vylupali dost menších okounů. Dokonce se mi podařil truman a perlín, oba na smáčka.

        Našli jsme i místo, kde se shlukovaly malé rybky u hladiny, tak jsme přezbrojili na rotačky a za chvíli jsem dostal do prutu ránu a okamžitě začal mizet vlasec přes brzdu. Nedařilo se mi několik minut rybu odlepit ode dna a tak jsme tipovali na sumce. Ryba se nakonec ode dna zvedla a po chvíli se objevila na hladině pěkně vypasená štika. Trvalo mi však ještě nějakou dobu, než se mi ji podařilo unavit a navést do rakeťáku, který pod rybou vypadal směšně. Samozřejmě, že tam vklouzla jako nic, síťka je dost hluboká. Ale musím se přiznat, že moje ULko mne mile překvapilo. Prut Jaxon Grand Virtuoso 1,95m 1-8g a třpytka 1 bez lanka není zrovna ideální rákoska na štiku, na okouny super, ale když už tam ta zubatá byla, tak mne proutek velice mile překvapil, když jsem se do něj dost opřel.

        Štika se moc fotit nechtěla, když jsem ji vyndal třpytku a snažil se ji chytit do obou rukou s cílem udělat si pěknou fotku, plácla sebou a během sekundy byla zpátky ve vodě. Přeměřil jsem potom alespoň sedačku, kde ležela a tipoval bych ji tak na 70-75cm, ale dost vysoká a vyžraná.

        Ale bylo na tom člunu dneska krásně...

Komentář ke článku (3)

        Využil jsem dvouhodinové pauzy, kdy byla ta moja na koňských závodech, k chvilkovému rybolovu na Labi. Jednu hodinu jsem chodil po břehu a nemohl najít jedinou rybu, ale poté jsem objevil hlubokou jámu 2 metry od břehu a z ní jsem postupně vytahal kolem 20 ryb. Okouni a tloušti. Zvlášť jeden z tloušťů mě potěšil svou délkou 47cm.

        Budu se tam muset brzy vrátit...

Komentář ke článku (22)

        Koukám, kdy jsem psal poslední příspěvek. No, už je to pár měsíců, ono taky pořádně nebylo co psát. Na ryby jsem se nedostal tak často, jak bych si představoval, na baráku je práce jak na kostele a když už jsem si nějakou chvíli vyšetřil, tak výsledek lovu nebyl zrovna publikováníhodný.

        Původní plán vyrazit se švagrem letos poprvé na Slapy vzal za své, když mi napsal, že to nestíhá. Sám jsem takovou dálku jet nechtěl a možná jsem udělal dobře. Na půl osmou jsem vyrazil na Labe, včerejší vítr se uklidnil, teplota byla kupodivu docela vysoko, nějakých 6-7°C. Chtěl jsem hlavně vyzkoušet nové nymfy a také streamery vlastní výroby. Při nákupu nového materiálu na vázání jsem vzal i růžové marabou peří. Navázal jsem pár vzorů a jal se zkusit štěstí na růžovou, tedy lov na buzeranta...

        Ihned po příchodu k vodě začaly záběry menších okounů, kterým se ta barva evidentně líbila, ať už to byla růžová nymfa nebo streamer, skákali po nich jak diví, mnohokráte se mi ještě pod nohama rvali tři banditi o to, kdo ji uzme...

        Na chvíli jsem přezbrojil na smáčka přírodní barvy, záběry byly taky, ale řekl bych, že nebyly tak razantní. Různě jsem to tedy kombinoval, časem sice záběrů lehce ubývalo, zato velikost pruhovaných rytířů se zvyšovala. Největší z nich měl +- 30cm.

        Všude kolem mlátili boleni do potěru, občas se na hladině plácl kapr, což mě v listopadu překvapilo, ale ono v jiných letech bylo touto dobou podstatně chladněji, někdy už byl i sníh a mráz. Při jednom z posledních náhozů před odjezdem domů jsem zaregistroval, že za okouny, kteří stále statečně zobali, jezdí něco delšího, zřejmě štika. Zkusil jsem tedy největšího růžového streamera, co jsem měl, a hned na první pokus se nechala nachytat. Štika 61cm.

        Krásná štika a nějakých 40 ks okouna, povedlo se to... Růžová funguje skvěle...

Komentář ke článku (0)

        Teplé počasí mne vyhnalo na ryby. Dnes jsem přibral sebou Libora a oproti minulým vycházkám jsme tentokrát zvolili podvečer. Foukal sice silný vítr, ale předpověď slibovala jeho zeslabování. Kolem šesté večer opravdu vítr ustal a dalo se chytat na anglána, tak aby byl ve vlnách vidět.

        Všudypřítomné plotičky, které jsme očekávali, však ignorovaly všechny nástrahy, přestože byly vidět. Především při nájezdech menších bolenů. Sem tam se plácl kapr, kolem neustále proplouvaly tři nutrie. Ryba na břehu ale žádná.

        Museli jsme se přesunout o pár desítek metrů dál. Začínalo se pomalu stmívat a nakonec přeci jen začly alespoň trochu rybky brát. Nejdříve krásný perlín 33 cm, potom několik cejnů. Už potmě přišel Liborovi krásný zlatý lín v délce 45 cm. Po pár fotkách šel zpátky do vody, jako ostatně všechny dnešní ryby. Ukončil jsem lov jedním trumanem a jelo se domů...

Komentář ke článku (0)

        Původní plán na dnešní rybolov vzal za své po příjezdu na předem vytipované místo. 14 dní jsem nebyl na rybách, alespoň ne fyzicky, v myšlenkách skoro denně. Spřádal jsem plány kam vyrazit. Měl jsem chuť vyzkoušet jedno místo na Jizeře, kde mám výborný výsledky při vláčení, chtěl jsem zde tedy zkusit i jemnou plavanou s 3g splávkem a pár červíky s cílem zachytat si bílou rybu a jelce. Za půl roku od mé návštěvy se však toto místo zcela změnilo, jez je bez vody, když jsem se po hraně jezu procházel, neviděl jsem jedinou rybku a v okruhu několika desítek metrů ani náznak života. Sešel jsem tedy pár set metrů níže po proudu, několikrát poslal splávek se vykoupat, ale za půl hodinky jsem to odpískal a přemýšlel kam.

        Vzhledem k tomu, že se mi nechtělo jezdit dalších 50km, zamířil jsem směrem k domovu s tím, že se stavím cestou někde na Labi. Řeka byla klidná s dost čistou vodou a tak jsem vytáhl plavačku a zkusil to trochu prochytat. Po půl hodince žádný záběr, tak jsem nakonec na hodinku vytáhl feeder a dobře jsem udělal. První rybkou byl ježdík, o kterým jsem neměl tušení, že tam je. Prostě to spolknul a ani se nehnul. Zjistil jsem ho tam, až při přehazování. Na další nához ale po možná minutě přišel krásný záběr a v podběráku za chvíli odpočívala okouní máma 37cm. Radost převeliká, půl roku člověk jezdí s vláčkou na okouny a cíleně je vyhledává a potom začnou brát na jaře, když jdu na bílou. Další nához a za minutu okouní táta 34cm. Úžasný! Pak mi dali deset minut na odpočinek a skočili mi na háček další dva, tentokrát někde kolem 20-25cm.

        Kdybych nemusel domů na oběd, seděl bych tam ještě teď. Okouni byli vypasení k prasknutí, za pár dní půjdou navzdory pokračující zimě do tření a vyvedou další generaci. I s blížícím se jarem se dá lovit okouny úspěšně i mimo sezonu dravců, okoun nemá ochrannou dobu hájení a při šetrném zacházení na tom není nic špatného...

Komentář ke článku (0)