Původní plán na dnešní rybolov vzal za své po příjezdu na předem vytipované místo. 14 dní jsem nebyl na rybách, alespoň ne fyzicky, v myšlenkách skoro denně. Spřádal jsem plány kam vyrazit. Měl jsem chuť vyzkoušet jedno místo na Jizeře, kde mám výborný výsledky při vláčení, chtěl jsem zde tedy zkusit i jemnou plavanou s 3g splávkem a pár červíky s cílem zachytat si bílou rybu a jelce. Za půl roku od mé návštěvy se však toto místo zcela změnilo, jez je bez vody, když jsem se po hraně jezu procházel, neviděl jsem jedinou rybku a v okruhu několika desítek metrů ani náznak života. Sešel jsem tedy pár set metrů níže po proudu, několikrát poslal splávek se vykoupat, ale za půl hodinky jsem to odpískal a přemýšlel kam.

        Vzhledem k tomu, že se mi nechtělo jezdit dalších 50km, zamířil jsem směrem k domovu s tím, že se stavím cestou někde na Labi. Řeka byla klidná s dost čistou vodou a tak jsem vytáhl plavačku a zkusil to trochu prochytat. Po půl hodince žádný záběr, tak jsem nakonec na hodinku vytáhl feeder a dobře jsem udělal. První rybkou byl ježdík, o kterým jsem neměl tušení, že tam je. Prostě to spolknul a ani se nehnul. Zjistil jsem ho tam, až při přehazování. Na další nához ale po možná minutě přišel krásný záběr a v podběráku za chvíli odpočívala okouní máma 37cm. Radost převeliká, půl roku člověk jezdí s vláčkou na okouny a cíleně je vyhledává a potom začnou brát na jaře, když jdu na bílou. Další nához a za minutu okouní táta 34cm. Úžasný! Pak mi dali deset minut na odpočinek a skočili mi na háček další dva, tentokrát někde kolem 20-25cm.

        Kdybych nemusel domů na oběd, seděl bych tam ještě teď. Okouni byli vypasení k prasknutí, za pár dní půjdou navzdory pokračující zimě do tření a vyvedou další generaci. I s blížícím se jarem se dá lovit okouny úspěšně i mimo sezonu dravců, okoun nemá ochrannou dobu hájení a při šetrném zacházení na tom není nic špatného...

Komentář ke článku (0)