Loni touhle dobou si vybavuji, jak jsme s Liborem zažili super chytání na tomto revíru. Tehdy jsme našli okouní hejno a tahali jsme jednoho za druhým. Nebyl to žádný potěr, ale pěkně stavění třicátníci, někteří dokonce atakovali hranici 40 cm. Ten den se na břeh podívalo kolem dvaceti kousků. Hned druhý den jsme se tam rozjeli znovu, natěšení, ale okouni nikde, Jediný záběr nepřicházel, o to víc jsme byli zklamaní. Jezdili jsme tam poté ještě mnoho dní, tohle hejno bylo pryč a až na nějaké menší kousky a pár štiček či bolenů nic...

        Dnes jsem se vydal vyzkoušet štěstí na tomto revíru znovu. Cestou se mi vybavily vzpomínky právě na ten loňský den a přemýšlel jsem, jestli se takhle ještě někdy zadaří. Po příjezdu k vodě jsem vyzkoušel pár míst zcela bez kontaktu a tak jsem zajel ještě na jedno, o kterém vím, že tam nějací menší okounci jsou...

        V momentě, kdy jsem si začal připravovat prut a vybíral vhodnou nástrahu, začlo okouní hodování. Na mnoha místech vyskakovaly rybky do všech stran a do nich najížděli pruhovaní rytíři... Ta podívaná mě tak upoutala, že jsem jen tak stál a vyjeveně sledoval jejich počínání. Když jsem se jakžtakž probral z mrákot, začal jsem se věnovat rybolovu. Čekal jsem vždy s připraveným prutem a díval se, kde se začne voda vařit. Tam jsem okamžitě směřoval nástrahu a záběr vesměs přišel během několika málo vteřin. První rybou ovšem byla štika, nečekaná, proto jsem sundal lanko a toto se nevyplatilo. Přitáhl jsem si ji skoro ke břehu, viděl jsem, jak je třpytka v koutku tlamky, ale stačil jeden výskok a o zubatou čelist se vlasec přeřízl. V tu chvíli bych se nejraději neviděl. Jsem hlupák, říkal jsem si, ale to jsem netušil, co se stane asi tak za půl hodinky.

        Mezitím začla pravá okounovačka. Pruhovaní banditi brali jak zběsilí, na břeh se podívalo cca 15 ks, poměrně pěkně stavěných mezi 25-30 cm. Nádhera!! Pryč bylo zklamání z utržené štiky, přestože překvapení teprve mělo přijít. Nejlepší nástrahou byla rapala v modrozlatém provedení. Na ni okouni šíleli. Zkusil jsem i rapalu jointed ve stříbrné nebo zlaté barvě, několik jiných rapalek, smáčky, třpytky, ale záběrů bylo méně. Zkrátka dnes jim chutnala modrozlatá...

        To vše trvalo nějakých 20-30 minut, poté výpady mezi rybky ustaly a hladina se uklidnila. Shodou okolností se ke mně blížila dvojice rybářů na člunu, kteří se vraceli z ranní chytačky. Prohodili jsme pár slov a během toho se mi přihodila zvláštní věc. Přišel záběr na onu modrozlatou rapalku v těsné blízkosti rákosí. Hned jsem poznal, že tohle okoun nebude. Po chvíli se mi rybka ukázala. Byla to štika. A pozor, ta štika měla kromě woblera v koutku tlamky mojí třpytku. Ano, dnes jsem jednu štiku chytil dvakrát. Větší radost mi však udělalo to, že jsem jí mohl třpytku vyndat a pustit zpět...

        No jo, dnes se prostě dařilo...

Komentář ke článku (0)