Dírky v Kokovicích
Každý způsob lovu má své kouzlo, lov na dírkách má však svoje místo na předních pozicích už z toho důvodu, že mrazivých ní u nás bývá poskrovnu a milovníci dírek mají na svou zálibu jen pár dní. I proto bývají revíry obsypány lidmi, kteří přišli ukojit svou dírkařskou vášeň.
Po několika sms o kvalitě ledu konečně přišla ta, že je led ok a abychom dorazili. Vesnička Kokovice u Klobuk nás přivítala teplotou -5°C, led měl cca 8cm, což nebylo úplně ideální, ale riskli jsme to. Tomáš, provozovatel revíru, již seděl na svém místě. My, ve třech lidech, rozbalili svoje krámy a vyvrtali tři dírky. Naměření hloubky a první červi mířili pod hladinu. Ještě se nedopnul vlasec pomocí olůvka a už přišel záběr. Kolegům vpodstatě to samé. Bylo jasné, že dnes to bude dobrý lov.
Za ty 4 hodiny, které jsme si tam poctivě odseděli, jsme ulovili cca 60ks pstruha duhového a spousta ještě popadala. Zamáčknuté protihroty, jakožto podmínka lovu, dala alespoň nějakou šanci hladovým granuláčům. Velikost ulovených duháků byla skoro navlas stejná. Všichni mezi 35-40cm. Jaká byla nejúspěšnější nástraha, je zbytečné psát. Na cokoli. Byli jsme jedni z prvních, kdo jim pod ledem letos něco nabídli.
V sobotu se zde měly konat závody, což není můj šálek kávy, ale v týdnu, pokud bude led, se tam znovu vypravím. A všem ostatním tento revír vřele doporučuji. Kontakt a webové stránky lze najít na tomto blogu v horní liště " lov na dírkách "
Ranní vláčka z bellyboatu
S Liborem jsme ráno vyrazili na Labe. Já lovil z bellyboatu, Libor ze břehu. Zatímco ze břehu se chytlo nějakých 5-6 kousků, mě se z boatu dařilo mnohem víc. Za první dvě hodinky 20 okounů plus candátí mimino. Potom přesun na slepý rameno, ale tam jsme úplně vyhořeli, takže jsme se vrátili na řeku a já si povodil dalších 20 okounů, tentokrát už ale v malých velikostech. Jednoznačně tedy zvítězil lov uprostřed řeky, břehy jsou tak promrskaný, že tam jsou ryby opatrnější...
Na betonové zdi jsem viděl schránku nějakého živočicha, nejsem odborník, abych zjistil, o koho jde...
Okouni jeden za druhým
Po nemoci jsem se konečně zase vypravil na ryby. Vzal jsem si bellyboat a zvolil Labe. Průtok na minimu sice moc nesliboval, ale nechtělo se mi dnes nikam daleko. Přivítal mne jez bez vody, úplně vypnuto, ta trocha voda, co tekla, šla přes elektrárnu. Zkusil jsem tedy nejdříve prochytat porostlé mělčiny stulíkem, pár malinkých okounů se nechalo zlákat rotačkami, ale velikostně hodně slabý.
Nato jsem se přesunul na hloubku. Dno je tady jedna velká placka, tak chvíli trvalo, než jsem našel jednu peknou hranu ze dvou metrů až na necelé tři. Nasadil jsem smáčky a okouni šli doslova na hod. Bylo opravdu málo náhozů, které přišly vniveč. Za necelé dvě hodinky cca třiceti okounů, ti větší se pohybovali kolem 25 cm. Candáti tentokrát nic.
Jenže potom se začal zvedat vítr takovým způsobem, že jsem se nemohl dostat zpátky. Ploutve, které jsem měl, nejsou zrovna ideální a tak jsem kopal jako blázen a stál na místě. Z vypětím mnoha sil se to nakonec podařilo. Pak začalo foukat ještě víc a tak jsem byl rád, být to o pár minut dýl, nevím, kde bych vylezl z vody...
S deštěm přicházejí úlovky
Konečně! Konečně začalo pršet a voda se vrací do potoků a řek. Skoro měsíc jsem nevláčel, protože prostě v řekách bylo málo vody, přes jezy nešlo nic, to málo si stáhly pro sebe elektrárny. Suché jezy ožily a to přilákalo ryby. Na háčky se mi pověsili okouni, tloušti, jeseni, zapřáhl jsem i slušnou parmu, leč se dostala pod padlý strom a tam se z háčku vysvobodila. Nejkrásnější rybou tohoto dne se stal jelec jesen v délce 42cm...
Mže - sázka na jistotu
Moje zamilovaná řeka mi vždycky má co nabídnout. Vím, co od ní očekávat a ona mi to plní měrou vrchovatou. Pokaždé, když do těchto koutů zavítám, mě odmění množstvím a pestrostí.
Nejinak tomu bylo dnes. Vody bylo sice málo, ale to je v celé republice stejné. Nejdřív se dařili boleni. Zdolal jsem tři kousky, přičemž všichni byli přes půl metru. Poté jsem našel několik tůní, ze kterých jsem vydoloval dobrých dvacet okounů ve velikosti do 25cm. Ale brali takřka na hod. Když vylezlo slunce, začali brát tloušti.
Dařilo se mi tak, až jsem si pomyslel, že není možný, jak se mi daří a v tu chvíli mi vyklouzl z kapsy do vody telefon. Naštěstí se mi jej povedlo doma vysušit a zachránit mimo jiné i fotky z dnešního lovu.
No jo, Mže, ta mne nikdy nezklame...
