Přichází okouní čas
Po čase mohu napsat další příspěvek, ne že bych nechodil na ryby, jen ty úlovky nestály za větší pozornost. Konečně se začalo ochlazovat a s nižšími teplotami přichází taky vyšší aktivita dravců, především pak okounů.
Zkontroloval jsem na netu průtok na svém oblíbeném místě a bylo mi jasný, že dnes to bude najisto. A taky že ano. Sice to trvalo slabou půlhodinku, kdy se mohli pruhovaní zbláznit, ale opravdu nebyl nához, aby nepřišel záběr. Postupně jsem dostal na bellyboat něco přes dvacet kousků těchto obrněných rytířů, z nichž čtyři překonali třiceticentimetrovou hranici. Ten největší dosáhl na rovných 35cm.
Necham je vydechnout a v sobotu jim znova zajedu pocuchat pírka...
Krásně bylo...
Komentář ke článku (17)
Jizerní ráno
Nedělní ráno jsme původně chtěli využít k rybolovu ve dvou, ale kolega se nemohl utrhnout z práce, takže jsem musel jet sám. Ještě ke všemu jsem zaspal, vyrazil jsem teda až v sedm ráno. U snídaně jsem se rozmýšlel, jestli mám vůbec jet, nakonec zvítězil zdravý rozum a kolem osmé jsem stál po pás ve vodě.
Hned prvním náhozem mi Jizera nabídla štičí bojovnici, která se mnou chvíli zápasila v proudu, po pár minutách byla venku a měla něco přes míru. Na tom samém místě po ní přišlo už jen několik dlaňových okounů a bylo potřeba změnit místo.
Dnes bylo u vody dost rybářů, někde jsem dokonce zahlédl rybářské závody. Naštěstí na tutových místech bylo liduprázdno, kupodivu, ovšem pro mne bohudík. Nachytal jsem na dalším místě pár lepších okounů a menších tloušťů. Další změna místa, tentokrát jsem zajel na místo, kde jsem kdysi jednou chytal, ale bylo to tehdy místo zcela mrtvé, bez života a dokonce vegetace. Všude jen nějaký vápencový blátíčko. Ale stejně jsem to zkusil a byla z toho další štika a po ní okamžitě třetí. Paráda...
Poslední místo se zdálo být zezačátku prokleté, asi 20 minut jsem neměl kontakt s rybou, ale pak přišla rána do prutu a na rotačku se nechal ukecat krásný potočák 35cm dlouhý. Ten mi dnes udělal radost největší. Házel jsem ještě asi půl hodinky, kdy jsem ulovil nějaké tlouště, jeseny a i bílou.
Blížil se čas oběda a hlad mne vyhnal z vody do hospody, tak zase příště...
Zahájení 2016
Tak nám to zase uteklo jako voda a je tu další sezona lovu dravců. Letos jsem se vydal hned první den na lov, což jsem v minulosti dělal málokdy. U vody byla opravdu spousta lidí, ale našel jsem si jezy, kde nebyla ani noha. Zahájil jsem potočákem rovných 40cm. Koukal jsem jako blázen, kde se tam vzal. Chytám tam duháky, kteří se tam spláchnou při větší vodě ze pstruhovky, ale toto mne potěšilo. Po něm však už jen pár okounků, ale odcházel jsem spokojen...
Dopoledne s labskými násaďáky
Po týdnu jsme se vrátili na místo činu. Oproti minulým -4°C nás přivítalo teplé ráno s 10°C a bezvětřím. Aktivita ryb byla zřejmá už při příchodu k vodě. Z větších hloubek se přesunuly do příbřežních mělčin a zdálo se, že už se předčasně začínají cejnci vytírat, přestože mají ještě cca měsíc čas.
Po zakrmení přišla první ryba už po pár minutách a byl to karas. K matchce jsem přidal ještě jeden feeder pod strom a během deseti minut jsem zjistil, že to nebyl dobrý nápad. Zkrátka jsem neměl šanci obsluhovat oba pruty najednou. Záběr střídal záběr a několikrát jsem měl rybu na obou prutech najednou.
Ze začátku to bylo usměvné, po chvíli mi to začlo lézt na nervy, tak jsem mačetu složil a věnoval se jen jednomu feederu. Pod stromem bylo zřejmě slušné hejno kapřích násaďáků, protože jsem jich z toho místa postupně vytáhl kolem dvaceti kusů.
Liborovi se ze začátku dařili spíš cejni, ale i jemu pak najeli kapří dorostenci a celkem jsme pochytali na nějakých 40 kusů ryb. Na oběd jsme lov ukončili a vyrazili domů.
Užili jsme si lov krásně...
První jarní matchování
Tak nám skončila "zima" a svojí vládu nastoupilo jaro. My s Liborem mohli odložit boloňky, já tu svou stejně před pár dny zlomil, a začít se věnovat lovu s wagglery na matchové pruty. Přeci jen je nám tento způsob lovu nejmilejší a umíme si jej náležitě užít. Slovo dalo slovo a domluvili jsme se na celodenní lov s přesuny.
Ráno nás ovšem nečekaně zaskočil mráz, u Libora dokonce -4ºC. Naštěstí slunce rychle vylezlo a začalo hřát. Na úvod Labe ve slepém rameni. Nikde nikdo, jen my, což nás vzhledem k sobotě a hlášenému slunečnu překvapilo. Další překvapení jsem si nechal až k vodě. Tam jsem po složení bagáže zjistil, že nemám noty. A jelikož jsem nechtěl nic riskovat, skočil jsem do auta a dal si 50 km, abych nevyšel z řidičské praxe. Ztratil jsem sice hodinku z lovu, ale co se dalo dělat.
Samotný lov byl ze začátku dost rozpačitý. Asi půl hodiny se nedělo vůbec nic, až poté se chytil nějaký cejnek. Po několika málo kusech jsme se rozhodli zajet někam na oběd a přesunout se na jinou lokalitu.
Zvolili jsme jeden stoják v povodí Vltavy a druhově to bylo o něco lepší. Sice nám lov ztěžoval silný boční vítr, což je pro lov na wagglery dost velký oříšek, ale přesto se alespoň trochu zadařilo. Já si k matchce přidal jeden feeder, abych měl záběrů víc. Na břeh se podívali cejnci, plotice, perlíni, tloušť, oukleje a na závěr krásně se zbarvující podoustev.
Čekali jsme sice lepší aktivitu ryb, ale fakt byl ten, že den předtím bylo jiné počasí, ráno mráz, pak teplo a dost kolísal tlak. Příště bude snad počas pár dní stabilnější a odmění nás větším množstvím rybek.
Ale bylo krásně...
