Ohře 1
Sváteční volno jsme s Liborem využili k návštěvě nového revíru. Vybrali jsme si Ohři v Doksanech a v Pístech. Zabrodili jsme pod jezem a prošli nějakých sto metrů. Hned při rozednění přišlo pár tloušťů a okounů, potom zábery ustaly. Přesunuli jsme se nad jez a nachytali pár okounků dlaňové velikosti. Pod jezem v pístech taky jen pidiokyšové. Na dalším místě jsme zase objevili mraky kormoránů a mrtvou vodu. Pobavila mě ale dodatková cedule pod zákazem zastavení. Cyklisty s měkkým "i", to vyžaduje notnou dávku inteligence
Sumík z Jizery
Po noční směně jsem si chtěl ještě chvilku zachytat, tak jsem se domluvil s Liborem, že zajedeme letos poprvé vyzkoušet Jizeru. Na jednom místě za půl roku změnila řeka zcela profil dna, zřejmě způsobeno zimní povodní, ostrovy kamení byly úplně jinde než loni. Původně jsme plánovali prochytat soutok s Labem, ale mě spíš lákal nejbližší jez. Sice nám trvalo nějakou chvíli, než jsme autem našli cestu, ale kolem sedmé už jsme stáli pod jezem. Tam už chytali dva kolegové, byli bez záběru. My vyzkoušeli od třpytek, přes woblery, gumy, smáčky a ani potah. Už jsme chtěli končit, když mě náhle do prutu rána jak z děla. Trochu jsem začal mít obavy, protože chvíli před tím jsem sundal lanko, takže jsem si štiku radši nepřál. Po několikaminutovém zdolávání se z toho vyklubal sumec. Měřil 84cm a jelikož byl mým prvním v životě, tak radost převeliká!
Siveni z Vltavy
Měl jsem po práci chvilku času, než mi začne zápas ve futsalu, tak jsem s Liborem zajel na Vltavu trochu zavláčet. Nejdřív jsme zkoušeli třpytky, povedl se jeden celkem pěkný siven, pak na třpytku nic. Za streamery mi jen jezdili, ale dobrat nechtěli, nakonec jsme dva vytáhli na smáčky v přirozený barvě. Bohužel, když jsme přišli, jak na ně, museli jsme končit...
Labe - Dolní Beřkovice
Přesně po roce s Houmim opět na Labi. Výsledek na vlas stejný. Kromě jednoho tlouště a okouna ani potah. Ve 4 ráno pod jezem nic, občas zalovení bolena kolem břehů. Projeli jsme na lodi pár kilometrů, ale škoda mluvit...
Den předtím jsem byl po půl roce na Mži. Pár okounků jsem nachytal, největší se blížil ke třicítce...
Začala nám další vláčkařská sezóna
Ve čtvrtek jako spousta jiných jsem nedočkavě poslal první třpytku do vody v naději, že se objeví pěkný okoun. K vodě jsem dorazil ale až před šestou a na místě jen pozoroval, jak právě končí okouní hostina a já přišel s křížkem po funuse. Proházel jsem svůj oblíbený úsek metr po metru, ale jen pár drbanců již nažraných okounů.
Večer jsme se švagrem Houmim pokřtili mojí pramici, provláčeli jsme jeden ze břehu nepřístupný kus Vltavy, ale bez jediného kontaktu...
Dnes jsem tedy podruhé vyrazil po práci na hodinku na jednu labskou tůň a na smáčka se mi přijela podívat první letošní zubatá 53 cm. Po změření a několika snímcích putovala zpět do vody. Takže: zahájeno!